Bárt  v nesnázích

KAPITOLA 1.

"Lindo, navrhuji přírodní romantiku. Určitě se ti to bude moc líbit."

Bartoloměj na mě koukal jako nadržená stepní koza. Alespoň takhle se vždycky taťka vyjadřoval o každém, kdo se na mě i jen letmo podíval.

"Jako jak si představuješ přírodní romantiku?"

Šli jsme pomalu vedle sebe a Bart mě chytil za ruku.

"Víš, jak chodíme na procházky do lesa?"

Když viděl, že nechápu, zastavil, otočil si mě obličejem k sobě, pohladil mě po tváři a jemně políbil.

"Napadlo mě, že bychom si vzali deku, svíčky a, a třeba nějaké dobré víno."

"Ty chceš, aby naše první milování proběhlo v lese? To nemyslíš vážně, že ne?"

Podle nešťastného výrazu jsem pochopila, že myslí. Já se snad na něj ani nemůžu zlobit. Je tak rozhozený a vlastně i roztomile nejistý.

"Já ti nevím, co když někdo přijde? Víš, že tu pořád šmejdí nějací důchodci. Nebo policajti. Já bych tu ostudu nepřežila. A táta by mě zabil."

"Ale, no ták… Linduško. Nic se přece nemůže stát. Už jsem vyhlídl moc pěkné místečko. Je to daleko od pěšiny, malá loučka obklopena keři, takže i kdyby šel náhodou někdo kolem, ani ho nenapadne, že by se tam něco mohlo dít. Fakt. Věř mi. Prosím."

Ještě chvíli jsem se nechávala přesvědčovat, ale pak jsem přikývla.

Domluvili jsme se na příští sobotu. Bart mě vyzvedne doma, našim řekneme, že jdeme do kina na Vesničko má středisková. Na jednu stranu mi bylo líto, že do toho kina nepůjdu, protože jsem ze všech stran slyšela, jaká to je pecka. Ale když já Barta tak miluju…

Nevím, odkud dotáhl tu deku. Smrděla a byla docela malá, takže mi z ní trčely nohy, a po velmi krátké chvilce jsem cítila, že po mě lezou mravenci a jiná hnusná havěť.

Jak slíbil, donesl víno a plastové kelímky. Moc tomu nerozumím, ale určitě existuje i lepší víno, než je Ostravský kahan. Ten se v sámošce dá koupit za devatenáct korun. Litr. Oproti tomu ve vinárně by nás stála dvou decka vína čtyři koruny, v luxusnější osm. Jenomže by nám stejně nenalili, protože všude kontrolovali občanky, jestli jsme plnoletí. A taky je pravda, že jsme museli coby studenti počítat každou korunu.

Opravdu jsem si své poprvé představovala jinak. Hnusné víno jsem pila jenom proto, aby to bylo co nejrychleji za mnou a já nepřemýšlela nad tím, jestli ten mravenec na stehně bude pokračovat výš. Brrr.

Bart mi docela rychle stáhnul tričko a rozepnul podprsenku. Trochu víc bojoval se sukní a kalhotkami. Protože se mu moc nedařilo, dopadlo to tak, že kalhotky mi stáhnul a sukni jenom vyhrnul. Byla jsem úplně mimo z toho, že tam ležím jako prkno, na obličeji mám sukni a Bart funí. Probrala jsem se, až když se do mě snažil dostat a rozhodně neměl prezervativ, jak jsme se domluvili. Začala jsem ho odstrkovat, tak vytáhl z kapsy krabičku s kondomy a snažil se jeden pytlík roztrhnout zuby. Úplně jsem zcepeněla strachy, aby náhodou neprokousl i kondom a já neotěhotněla.

Nasadil si ho velmi rychle a zručně, takže mi došlo, že to asi trénoval, aby nedošlo k trapasu a tím pádem i k poklesu.

Naštěstí byl rychlejší než moje myšlenky.

"Linduško, to bylo krásné." Než jsem odpověděla něco ve stylu, že jsem to takhle nechtěla, trhal další obal.

Za půl hodiny jsme odcházeli. Bart velmi spokojeně, s výrazem nadsamce, vyhodil prázdnou krabičku a já dumala nad tím, jestli Simona nekecala, když vykládala, jak si sexování užívá. Jsem si jista, že tohle mě fakt bavit nebude.

"Mohli bychom si to příští týden zase zopakovat, co myslíš?"

"A nemohli bychom jít radši do kina? Nerada bych o ten nový Menzelův film přišla."

Evidentně mu začalo v hlavě šrotovat, že když bude platit za lístky do kina dvanáct korun a pak ještě kupovat víno, bude brzy bez peněz. To mě ale vůbec netrápí, když si chce užívat, ať to nemá zadarmo.

Do lesa jsme chodili pravidelně každou sobotu i neděli. Po měsíci jsem Bartovi vyděšeně oznámila, že jsem nedostala měsíčky.

"To není možné! Používáme přece kondomy. Víš, co to stojí peněz?"

Nikdy jsem na vlastní oči neviděla, že se někdo umí během vteřiny zpotit, jako kdyby běžel maraton. Zajímavé. Když mi došlo, že nemá žádné řešení a už vůbec ne chlapský přístup, rozčílilo mě to víc, než představa, že budu v osmnácti tlačit kočárek Zekiwa dovezený z NDR, a z něj bude ječet nějaké děcko, které bude vypadat jako on.

"To je mi úplně jedno, ty debile nadržený. Chtěl sis zašukat, a to něco stojí! Není mi ještě osmnáct, nemám dodělanou školu! Táta mě zabije! A tebe taky, s tím počítej."

Chvíli přemýšlel, co má dělat, a pak mi řekl, že se postará.

Za dva dny mě čekal před školou a v ruce držel papírový pytlík. Než jsem mu stihla říct, že jsem měla jenom zpoždění a vše je v pořádku, tajuplně se rozhlédl a pytlík otevřel. Přitom na mě vychrlil, že strávil několik hodin v lese a vyhrabával všechny kondomy, které tam během měsíce pohřbil. Možná i cizí. Pak je vzal domů a do všech napustil vodu, aby zjistil, jestli náhodou nějaký nepraskl. Nepraskl. Přitom mi pořád strkal před oči ten hnus.

Nevím, jestli s ním vlastně chci ještě chodit.