Psí inteigent

Zase se nějaký chytrák potřeboval zviditelnit a vytvořil seznam nejinteligentnějších psů. Chytila se toho redaktorka, která věděla, že články o domácích mazlíčcích jsou nejčtenější, a tím pádem má zajištěnu vysokou čtenost. A měla samozřejmě pravdu. Každý pejskař potřebuje vědět, že jeho mazlíček je ten nej na celém světě.

Hledala jsem, jak je na tom čivava. U stého místa už jsem začala mít podezření, že na toto plemeno zapomněli. Sto dvacet osm ze sto čtyřiceti. A tak to není tak zlé. Kategorie pátá ze šesti, podprůměrní pracovní psi. Nový povel se naučí po čtyřiceti až osmdesáti opakováních a uposlechnou ve čtyřiceti procentech případů. Psali tam. Ale nesouhlasím s tím. Copak čivava je pracovní pes?

A tak. Možná, že čivavy nereagují v prvních šedesáti procentech, ale umí číst myšlenky.

Tak například. Když otevřu lednici a pomyslím si, jestli to slyší. Než myšlenka projede hlavou, je u nohy, kouká na mě a vidím mu v očích "Dej mi, dej mi, jsem tu.".

Když neprozřetelně zvukově ohodnotím jídlo takovým tím " Hmmm." Je tam, kouká na mě a vidím mu v očích "Dej mi, dej mi, jsem tu."

Když venku lije a snažím se ho nalákat, ať se jde vyvenčit, že už je na čase, tak tam pro změnu vidím jasné "Ne děkuji. Umím se vysrat i doma."

A ještě jedna veledůležitá věc. Naprostá oddanost. Ta se ale týká všech pejsků, ne jen toho mého. Když měl Matýsek asi rok, povídá mi exmanžel "Proč, když přijdeš domů, nikdy nejsi nadšená ze mě jako z Matesa?" Na to byla jednoduchá odpověď. "Když mě budeš vítat plazením po břichu, mávat radostně ocáskem a samým štěstím se počůráš, tak proč ne?"

Takže ať mi někdo vykládá, že je to sto dvacet osmička. Pro mě jasná jednička.